Cílem novely je zavedení pravidel požadovaných směrnicemi EU v oblasti DPH, další okruh změn reaguje na zkušenosti a potřeby praxe. Významná a nepříliš potěšující je ta část návrhu novely, která zavádí zpřísňující opatření, jejichž cílem omezení daňových podvodů v oblasti DPH. Na druhé straně jsou navržena i opatření ve prospěch plátců, například ve formě možnosti opravy DPH u pohledávek za dlužníky, kteří jsou v insolvenci.

 

Nejvýznamnější změny uvádíme v následujících bodech:

  • Úlevou pro plátce evidující pohledávky za dlužníky v insolvenčním řízení je možnost opravy DPH. Týká se však pouze pohledávek, které vznikly ve lhůtě 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku. Plátci mohou nárokovat vrácení DPH odvedené z uskutečněného zdanitelného plnění, pokud odběratel tuto pohledávku neuhradil. Odběratel je v tomto případě povinen vrátit původně uplatněný nárok na odpočet daně z tohoto zdanitelného plnění.
  • Režim přenosu povinnosti přiznat daň na příjemce plnění (tzv. reverse charge mechanismus) se u tuzemských plnění zavádí v případech, kdy existuje obava z daňových úniků. Při použití tohoto režimu fakturuje poskytovatel svá plnění bez daně. Naopak příjemce přizná daňovou povinnost na výstupu a zároveň uplatní nárok na odpočet, pokud splňuje podmínky pro jeho uplatnění. Nově by se režim přenosu daňové povinnosti na příjemce měl použít při obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, na stavební a montážní práce, pro dodání benzinu a nafty v množství vyšším než 1 500 l na jednu dodávku a pro dodání šrotu, odpadu včetně jeho zpracování, pokud půjde o plnění s místem plnění v tuzemsku.
  • Novela má umožnit dobrovolné zdanění převodu staveb, bytů a nebytových prostor i po uplynutí 3 let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo od data, kdy bylo započato první užívání stavby. Pak má plátce možnost uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu.
  • Návrh mění metodiku k úpravě odpočtu. U obchodního majetku, který není dlouhodobým majetkem, bude docházet k vyrovnání odpočtu při změně použití ve vztahu k odpočtu DPH, např. ke změně v koeficientu pro krácení nároku na odpočet. K vyrovnání bude docházet v obecné lhůtě pro uplatnění nároku na odpočet, tj. 3 roky. Při změně použití nemovitostí se nárok na odpočet nově upravuje deset let. U dlouhodobého odpisovaného majetku vč. pozemků, pokud jej plátce využívá pro ekonomickou činnost i pro činnost, která s ní nesouvisí, je potřeba krátit nárok již při pořízení.
  • Po novele má mít plátce povinnost - nikoliv možnost jako doposud - opravit základ daně. Vždy tedy bude muset vystavit daňový dobropis. Další zpřísňují skutečností je to, že odběratel bude muset opravit nárok na odpočet daně již v okamžiku, kdy se dozvěděl o splnění podmínek pro snížení základu daně, a nikoliv až v okamžiku doručení daňového dobropisu.
  • V případě opravy výše daně na daň nižší je nutné podat dodatečné daňové přiznání.
  • U reklamních předmětů a obchodních vzorků má být zavedena povinnost sledovat účel použití těchto předmětů, a podle toho krátit nárok na odpočet koeficientem, popř. jej neuplatňovat či uplatňovat částečně.
  • U služeb v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání, zábavy a podobných služeb poskytovaných osobě povinné k dani se nadále budou zdaňovat v místě konání příslušné akce jako doposud pouze služby, které spočívají v oprávnění vstupu na tyto akce. Ostatní služby poskytované osobě povinné k dani včetně služeb organizátora této akce nově spadají do působnosti základního pravidla, tj. zdaňují se podle místa sídla příjemce služby. U těchto služeb poskytovaných osobě nepovinné k dani (občanům) nedochází ke změně. Jak služby, které spočívají v oprávnění vstupu na tyto akce, tak ostatní služby, včetně služeb organizátora, se i nadále zdaňují v místě konání příslušné akce.
  • Nárok na odpočet DPH lze uplatnit až v okamžiku, kdy bude k dispozici daňový doklad.

Poslední komentovanou změnou je zavedení institutu ručení za odvod DPH. S ohledem na rizika pro odběratele se u tohoto návrhu zastavíme. Ručení odběratele za odvod daně dodavatelem má být použito na následující případy, kdy odběratel v okamžiku uskutečnění věděl nebo měl a mohl vědět, že:

  • DPH uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena nebo
  • dodavatel se dostane nebo dostal do postavení, kdy nemůže daň zaplatit nebo
  • dojde ke zkrácení daně či vylákání daňové výhody.

Ustanovení zjevně směřuje k předcházení daňovým podvodům.

Dalším případem, kdy odběratel ručí za odvod DPH dodavatelem je situace, kdy je úplata bez ekonomického opodstatnění odlišná od ceny obvyklé.

Plátce se tedy může dostávat do složitých důkazních řízení ohledně obvyklosti ceny.

V této věci byla Ministerstvu financí navržena celá řada připomínek ke zvážení. Jednou z nich je možnost odběratele předcházet postavení ručitele tím, že rovnou odvede daň za dodavatele. Výsledná úprava však není prozatím známá.

17.9.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer